Satirické záhřebské divadlo Kerempuh uvede 8. března na Den žen představení věnované symbolu šoubyznysu a prosperity bývalé Jugoslávie zpěvačce Lepa Brena (na snímku vpravo).

Táhlé nebo v rychlé podobě protažené melodie připomínající orient našemu středoevropskému uchu exoticky znějí a jsou dodnes velice oblíbené v zemích bývalé Jugoslávie. Jejich vrcholným představitelem je zpěvačka narozená v bosenském Brčku.
Srbský herec Vladimir Aleksić s režisérkou, scénáristkou Olgou Dimitrijevićovou vytvořili již v roce 2019 scénické pásmo věnované slavné jugoslávské zpěvačce. Divadlo přes její osobnost ukazuje novodobou historii Jugoslávie, kdy kariéra Lepe Breny začala v turbulentních osmdesátých letech minulého století. Zpěvačka svým životem zaznamenává éru socialismu, postsocialismu a období krvavého rozpadu Jugoslávie, transformaci ke kapitalismu s hromaděním majetku a nakonec s nostalgií za předchozí společnou zemí.
Text sepsalo pět scenáristů přestavující Lepu Brenu v pěti podobách jako tvůrkyni, byznysmenku, zpěvačku, Jugoslávku a sexuální symbol.
Představení, přestože muselo projít obdobím covidu, našlo obrovský úspěch v Srbsku i Bosně. Nyní podle ohlasů se na něj velmi těší Chorvaté. První scéna BITEF, kde se představení hrálo dostala také pozvánky do několika evropských zemí a USA.


PŘEDSTAVME LEPU BRENU
Vlastním jménem jde o Fahretu Jahićovou provdanou za srbského slavného tenistu Slobodana Živojinoviće (slavné je jeho finále ve Wimbledonu s Ivanem Lendlem), se kterým má dva syny Stefana a Viktora. Celý život žije v Bělehradě, ale na Bosnu a muslimský původ nedá dopustit. „Proč bych se za to měla stydět? Tím, co jsem byla jsem dodnes. Jsem Fahreta. Jsem hrdá na rodiče i na svůj původ.“ Pro média vypráví, jak často hodiny v Bělehradě probrečela, že se zde cítí sama a ulevilo se jí opět v Brčku u rodičů. Jméno Brena jí dal v Bosně trenér košíkové, neboť jí nechtěl říkat Fahreto a přízvisko „Lepa“ ji přisoudil známý rozhlasový moderátor Minimaks a to jí již zůstalo. Začínala zpívat se skupinou „Slatki Greh“ (Sladký hřích), která vznikla v roce 1982 a okamžitě zaznamenala úspěch se svým prvním albem, které obsahovalo hity „Čačak, Čačak“ a „Ljubi me, Omere“. Jugoslávská veřejnost si tehdy jednadvacetiletou zpěvačku rychle oblíbila. Lepa Brena původně bruneta se jako blondýnka představila také se svojí sex-image a vytříbeným hudebním stylem kapely. To jí vyneslo na ještě vyšší úroveň slávy. Neúnavně v osmdetsátkách koncertovala a tehdy vznikly její hity jako „Bosanac“, „Igraj Boro, moje oro“ a „Moj je lola zvezda roken rola“. Touto dobou se kapela proslavila svými chytlavými pop-folkovými styly a zábavnými texty. Do konce roku 1986 se Lepa Brena stala nejslavnější osobou v celé Jugoslávii. V roce 1987 pokračovala v dominanci populární kultury vydáním svého filmu „Hajde da se volimo“ („Milujme se“), který obsahoval písně z jejího alba. Projekt byl tak úspěšný, že pokračovala ve filmování částí 2 a 3 (v roce 1988 a 1990), každý na podporu nového alba.
Po vydání dalšího alba „Zaljubiška“ v roce 1991 si Brena dala zaslouženou pauzu od svých turné a nahrávání. Opustila válkou zničenou Jugoslávii a odjela s manželem tenistou Slobodanem Živojinovićem do USA.
K publiku se vrátila v roce 1994 s úspěšným sólovým albem (bez své kaely Slatki Greh), které obsahovalo jeden z jejích dosud největších hitů „Ja nemam drugi dom“ („Nemám jiný domov“). Píseň je ódou a odkazem na rozpad milované vlasti („Nemám jiný domov, ale domov uvnitř tvého srdce“).
V roce 2000 se Lepa Brena znovu sešla s kapelou „Slatki Greh“ k poslednímu projektu písní připomínající jejich dřívější tvorbu.
Svoje poslední album vydala Lepa Brena v roce 2018 již v názvu „Zar je važno da l' se PEVA ili PJEVA“ je narážka na nacionalismus v bývalé Jugoslávii.
V rozhovoru apelovala na lidi: „Je to problém, co se děje u nás. Není to nic jiného než primitivní animozita. Nesypme sůl do starých ran, nenarušujme naše soukromí. Probuďme se, žijeme v 21. století. Dnes je důležité být člověkem a vážit si rozmanitosti. Rozlišujme kvalitu a výsledky.“


CO JE SEVDALINKA
Jde především o lidovou městskou píseň původem z Bosny, která se rychle šířila jihovýchodní Evropou, především do Srbska, Černé Hory, Chorvatska a Makedonie.
Slovo „sevdah“ pochází z arabštiny, z níž se prostřednictvím turečtiny dostalo do srbo-chorvatského jazykového prostoru, kde získalo významy „touha“, „milostné vzplanutí“ či „milostná strast“. Kořeny sevdalinek sahají do doby, kdy si Osmané podrobili středověkou Bosnu a vznikají zde první sídla městského typu.