Postup Novaka Đokoviće do finále ATP-turnaje Australian Open je zároveň jeho zdejším desátým finálem, zároveň se dostal s počtem 1248 zápasů na roveň s Guillermo Vilasem v tzv. Otevřené éře tenisu (od roku 1968 do současnosti). Jsou na pátém místě za Connorsem, Federerem, Lendlem a Nadalem.

Zároveň zaútočil na to, kdo bude GOAT (Greatest of All Time). To je boj o nejlepšího hráče všech dob mezi Đokovićem, Nadalem a Federerem, když posledně jmenovaný již vypadl ze hry. Ani jeden už nepřekoná 200 singlových titulů Roda Lavera a možná ani nedosáhne na kalendářní Grand Slam, který si v mužském tenise připsali pouze Laver (1962 a 1969) a Don Budge (1938). Trojice (Big Three) vytvořila tzv. zlatou éru a v posledních dekádách bezkonkurenčně dominuje. Jestliže nyní Đoković vyhraje AO, překoná s 93 tituly Nadala, ale na Federera má k jeho 103 titulů ještě daleko.
Novak Đoković a Australian Open jsou úzce provázáni už tím, že zde srbský tenista devětkrát vyhrál a drží rekord. V minulém roce zde působil jen jako „černá ovce“ v karanténním hotelu, když pro korona-virus nesměl hrát, přestože byl australským tenisovým svazem pozván. Letos pro změnu jeho zápas s Rusem Andrejem Rubljevem vyvolal velké pobouření, když se na tribuně objevily ruské vlajky, vlajka s portrétem Putina a vlajka jedné z odtrženeckých ukrajinských republik. Na tribuně se navzájem Srbové a Rusové podporovali vyjadřovali si sympatie a po zápase se otec Novaka vyfotografoval s ruskými fanoušky, kteří měli na vlajce písmeno „Z“. Strhl se velký skandál, když protestovali ukrajinští tenisté a ukrajinský velvyslanec v Austrálii. Novakův otec raději se na semifinálovém zápase na tribuně neobjevil a zůstává otázkou, zda se účastní finále.
Tenista Novak Đoković k tomu uvedl: „Vůbec nejsem šťastný z toho, co se odehrálo. Naše rodina i já jsme zažili válku v devadesátých letech. Dobře víme, jak válka škodí. Otec po každém utkání se šel pozdravit s fanoušky, vyfotit se s nimi, aby jim tak poděkoval za přízeň. Slyšel jsem, co řekl - „buďte zdrávi – ať žijete“. Média to špatně interpretovala. Je mi líto, že to až tak eskalovalo. V žádném případě nechtěl podpořit válku nebo podobné aktivity.“

Opět vznikla diskuze o Srbsku a jeho vztahu k Rusku
Vysvětlení pro českou veřejnost tohoto fenoménu u nás podávají většinou dva experti. Je to balkanista z Fakulty sociálních věd UK František Šístek a Leona Kovarová z Asociace pro mezinárodní otázky. Oba se shodují, že vztah Srbska a Ruska je velice úzký díky. „To, co vidíme, není náhlá reakce na válku na Ukrajině, to je výsledek mnohaleté masáže. Média už tak 20 let představují Rusko jako důležitého partnera. A k tomu funguje i to, že Rusové i Srbové jsou pravoslavní. Média jsou často pod kontrolou vlády nebo i Ruska. Tahle atmosféra pak nahrává rusofilii,“ tvrdí František Šístek.
Leona Kovarová umírněněji říká: „I když formálně a ekonomicky má Srbsko se západními státy dobré vztahy a usiluje o vstup do Evropské unie, srbská společnost se pořád nezotavila z bombardování silami NATO v roce 1999. A v souvislosti s tím jsou tu vůči Západu negativní postoje obecně silnější.“ K Rusku uvádí: „Rusko je v Srbsku naopak vnímáno jako přátelská země. Pro Srbsko je Rusko klíčové jak v oblasti energetické bezpečnosti, tak v kosovské otázce. Rusko totiž považuje Kosovo za součást Srbska a zastává prosrbské postoje v OSN. Rusové jsou v Srbsku vítáni, jazykově a kulturně jsou si se Srby blízcí.“
Jde o víceméně pohledy odpovídající českému mediálnímu mainstreamu, když oba názory jsou prezentovány pro česká média. Obvykle se západním expertům nevejde na klávesnici a do pak do textu popsání zdánlivého rozporu být protivníkem Vučiće a přitom přítelem Ruska.