Dnes prezident Miloš Zeman se srbským prezidentem Aleksandrem Vučićem podepsali dohodu o vrácení Českého domu v Bělehradě do vlastnictví České republiky.

V roce 1928 v centru Bělehradu v ulici Svetozara Markoviće postavili bělehradští Češi budovu, aby krajanská komunita měla se kde scházet. Byla zde také česká základní škola a divadlo. Postavení domu si vynutila historie, neboť již roku 1869 byla v Srbsku založena „Česká beseda“, která proměnila v roce 1885 svůj název v Českou zábavní společnost „Lumír“. Po první světové válce mění název v Československé sdružení, aby přestalo během druhé světové války existovat a obnovilo svoji činnost až v roce 1964 jako Kulturně-osvětová společnost Čechů a Slováků v Bělehradě. Dům, ve kterém společnost sídlila a byly v něm také byty pro československé učitele, byl o dva roky později znárodněn. Čechoslováci zde skončili v nájmu v jednom patře. V devadesátých letech minulého století dochází i přes protest české komunity k rozsáhlým stavebním úpravám, což narušilo v domě ráz a vnitřní dispozici. Češi se v roce 2006 přihlašují k navrácení svého majetku a v roce 2010 opět přijímá společnost svůj původní název „Česká beseda“. Prostory sdílí s nájemníky, jako je Srbská radikální strana, Družstvo studentů bělehradské univerzity a další organizace. Po Češích se zdá ani památky a téměř detektivní činnost reportéra deníku Politika objevuje Besedu v druhém patře budovy. Češi od zdejší obvodu Savski venac si pronajali prostory dřívější Masarykovy české školy, skládající se ze dvou tříd. Mimochodem v budově České besedy na začátku války emigrující Češi přespávali, než dostali francouzské vízum. Možná mezi nimi byla v roce 1939 i rodina Körbelových s Marií Janou poději Albrigtovou, než odjeli do Londýna. Zcela určitě Madeleine Albrigtová navštěvovala v letech 1946/47 zdejší Československou školu, neboť je uvedená na jejím seznamu.
Před dvěma roky se v diplomatických kuloárech začalo při návštěvě prezidenta Aleksandra Vučiće v Praze mluvit o možnosti vrácení domu do českých rukou. Hovořilo se, že bude možná také reciprocita, že Srbsko bude mít podobné zařízení v Praze. Loňského roku již vrácení domu dostává jasnější kontury a současná návštěva prezidenta Miloše Zemana v Bělehradě učinila konečně za neblahým obdobím Českého domu tečku. Nyní se koná konkurzní řízení na ředitele domu.

SLAVNÍ ČEŠI V SRBSKU
český dům a s ním Česká beseda si často připomínají slavné krajiny žijící v Srbsku. Ti měli v mnohém zásluhu na rozvoji Srbska po všech směrech a o některých jsme v Balkánských zápiscích psali. Například o pivovarníkovi Ignjatovi Bajlonim původem z Litomyšli, který se svými syny založili v roce 1871 první pivovarnickou srbskou společnost a později převzali známý po nich pojmenovaný dnes už neexistující bělehradský pivovar. Díky jejich zásluhám o město se po nich dodnes jmenuje jedna z velkých městských tržnic.
Jedna z nejznámějších bělehradských budov rektorát univerzity a Filosofické fakulty z roku 1857 je dílem českého architekta Jana Nevoleho. Starší generace v Bělehradě vychvalovaly české párky. Zásluhu na tom má Bogoljub Rosůlek, který koncem devatenáctého století chodil po bělehradských ulicích s kotlem na vozíku, ve kterém vařil a prodával kolemjdoucím párky s hořčicí nebo křenem. Vydělal tolik peněz, že mimo kamenného obchodu si postavil několik domů a přezdívali mu „král párkařů“. Nesmíme zapomenout na lékaře a mezi nimi vynikl chirurg Jan (Jovan) Valenta, který byl ředitelem nemocnice ve čtvrti Palilula a honorárním profesorem na bělehradské lékařské fakultě. S Aćimem Medovićem v roce 1872 založili Srbskou lékařskou společnost skládající se z patnácti lékařů různých národností, z nichž tři byli Češi. S modernější historií je známé jméno spisovatelky Jary Ribnikarové (1912-2007). Jde o dceru českého hudebníka Emila Hájka ředitele bělehradské konzervatoře, která byla manželkou ředitele deníku Politika. Její sestra je matkou bývalého ministra zahraničí Jiřího Dienstbiera. Jmen slavných bychom mohli jmenovat desítky a Bělehrad jim sklání poklonu.